A je po dietě. Haha, to jste nečekaly tak brzo, že? Já taky ne. V tomto článku budu muset zabrousit i trochu do mé minulosti, tak se na to připravte
Včera ve škole jsem omdlela. Šla jsem po chodbě a najednou prásk a ležela jsem na zemi.
Nechápala jsem proč se to stalo. Zrovna teď, když jsem už přestala hladovět.
Probrala mě až jedna učitelka a za ní stálo hned milion dalších učitelů a studentů (fakt paráda). No a jelikož jsem se před čtyřma rokama léčila z dost pokročilé formy anorexie, okamžitě si to vyložili tak, že zase nejím a volali sanitku.
Říkala jsem si ale, že je to v pohodě, že je mi už osmnáct, takže nebudou muset volat rodiče. A že mě prohlídnou a půjdu domů.
To se ale nestalo. V nemocnici mě už moc dobře poznávali, protože jsem měla štěstí na stejnou doktorku, která mě hospitalizovala už před lety. Udělali mi milion různých testů a já už pak jen čekala.
Když si mě pak lékařka, která se specializuje na poruchy příjmu potravy a nutriční medicínu, pozvala do ordinace pro výsledky, byla jsem dost překvapená. Řekla mi, že jsem podvyživená. Hned jsem jí oponovala, že je to blbost, protože mám BMI 22 a to je dost daleko k podváze. A tak mi dlouze vysvětlovala, že to s tím nesouvisí a uzavřela to tím, že moje tělo má extrémně málo živin a více méně mi už vypovídá službu.
Z toho jsem byla neskutečně vyděšená. Představa, že by mi už v osmnácti mělo tělo vypovědět službu, byla jako zlý sen.
A tak jsem jí vysvětlila, že hubnout prostě chci. A že vždycky, když se rozhodnu, že kvůli zdraví se na to vykašlu, tak dříve nebo později se k hubnutí zase vrátím. Taky jsem jí popsala všechny možné způsoby, kterými jsem hubla za poslední dobu a dost mile mě překvapila, když mi řekla, že jsem na to teď šla už správně.
A ještě víc mě překvapila, když mi řekla, že mi hubnout dovolí pokud chci. Byla jsem nadšená. Samozřejmě to má jednu podmínku, a to, že na to půjdu po jejím, čemuž se nebráním. Hlavně abych zhubla.
Domluvily jsme se společně na plánu, podle kterého půjdu, ale o tom vám napíšu až zítra, jsem už hrozně unavená a bylo by to ještě na dlouho
V nemocnici si mě nechali na pozorování až do dnešního večera a já jsem teď ráda, že jsem konečně doma.
A co vy? Jak se vám daří?
Určitě mi dejte vědět, hrozně ráda si to čtu!
Určitě mi dejte vědět, hrozně ráda si to čtu!Vaše Alice♥
B. | 
To muselo být nepříjemné, když na tebe pak všichni koukali.. Ale je dobře, že se s tou doktorkou takhle domluvila, určit zvládneš zhubnout! Držím palce. :)