Pátek 30.9.2017 | lonely & unwanted

30. září 2017 v 0:59 | Alice |  Diary
Ahojte, hrozně se omlouvám, že jsem se skoro týden neozvala, ale nějak to nezvládám. Každý den jsem měla trénink, někdy i dva, a doma jsem pak většinou vyčerpáním jenom padla do postele.
Vůbec netuším kolik vážím, ale vůbec. Ani kolik makronutrientů ani kolik kalorií jím. Vůbec nic. Pokaždé jsem ráda, že ten den vůbec přežiju.

Snídaně: toast se sýrem
Svačina: -
Oběd: -
Svačina: banán
Večeře: hrst chipsů, asi 3 skleničky vína
+ 2x káva s mlékem

Pohyb:1,5 h gymnastika


Cítím se tak hrozně nechtěná a tak neskutečně osamocená. Což je docela paradoxní, protože mám spoustu přátel, fakt hodně. Ale i tak. Nedokážu nikomu říct jak se cítím, prostě nikomu. Chodím s něma ven a "hrozně se bavím" nebo poslouchám problémy a trápení mých kamarádek, ale sama ani trošku nenaznačím, že mě třeba taky něco trápí. Nevím vlastně ani proč. Třeba by mi pomohly. Ale prostě to nedokážu. Vždycky jenom sedím, přikyvuju nebo je utěšuju.

Už si ani nepamatuju, kdy naposledy mi někdo projevil nějakou náklonnost, aspoň nějaký náznak. Teď si možná řeknete, co to píšu, když minulý článek byl o tom jak mě celý den vychvalovali na závodech. Ale to je něco jiného. To mě chválili za moje výkony a úspěchy, ne za to kdo jsem. Já, Alice, Alička, Ali, Alča, Alis nebo jak jinak mi ještě říkají.
Potřebuju, aby mi někdo koho mám ráda řekl, že za to prostě stojím. Že ten život žiju dobře, že to všechno zvládnu.
Kluci. Všechny jsem odstrčila pryč. Fakt úplně všechny. Asi jsem si říkala, že když si žádnýho nepustím k tělu, tak mi žádný nemůže ublížit. Tak teď místo toho, abych se třeba vídala s někým novým, tak si uvnitř sebe neustále otvírám starý rány. A poslouchám moje kamarádky, jak se baví o všech svých aférkách, zatímco mě sotva někdo napíše.

A víte co si stejně pořád říkám? Že to bude všechno lepší až budu hubená. Vidím to jako jediný východisko. To a nebo prostě umřít.

Včera jsem šla do nemocnice za tou svojí kamarádkou, která měla autonehodu. No teda, spíš nešla. Jelikož bojuje o život na JIPce, tak za ní ani nesmím. Ale sedla jsem si tam do haly a myslela na ni. Doufala jsem, že když budu blíž u ní, tak všechny ti modlitby budou fungovat silněji. Zvláštní kam až nás dokážou zoufalý situace zahnat, že?
Jinak pro všechny, které by to zajímalo, dnes měla operaci levého stehne a levé ruky, otok na mozku je trochu lepší a sondu z hlavy jí už vyndali. Co ale bude až se probere? Bude to vůbec ten stejný člověk?

Vaše Alice♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 I can I can | Web | 30. září 2017 v 10:45 | Reagovat

Doufám, že ti bude brzo lépe. Ten pocit znám a ten obrázek je bohužel až moc pravdivý. Jenom bych tam ještě dodala 'pokud neumíráš bo nejsi hubená tak, že z tebe koukaj kosti'. To najednou totiž zajímáš lidí, dokonce i ty, který se s tebou v životě nebavili. Je to smutný :x

2 Natálka Natálka | 30. září 2017 v 21:18 | Reagovat

Holkyy nemáte někdo instagram?potřebuju s někym “přímej” kontakt...aneb prostě potřebuju od někoho podporovat,posílat jídeláky a tak..kdyžtak pište rovnou tam:@prej_natala :)) děkuju moc

3 quthin quthin | Web | 1. října 2017 v 8:52 | Reagovat

To je hrůza :( to je fakt otázka zda to bude ten stejný člověk, držím palce, aby to zvládla a vrátila se zpátky
Zlato, stojíš zas to! Já tě ale chápu když jsem přibrala 10kh tak jsem se taky chovala ke sem hrozně a kluky jsem vůbec nechtěla k sobě připustit, ani objetí od kamarádu jsem nechtěla protože jsem se cítila méněcenná, zbytečná a jakobych to nebyla já a když jsem zase zhubla tak jsem nabyla sebevědomí a vše se změnilo

4 B. B. | Web | 1. října 2017 v 16:15 | Reagovat

Ten článek je jako kdybych ho psala já. Úplně to vystihuje mě :-(

5 B. B. | Web | 1. října 2017 v 16:22 | Reagovat

A kamarádce hodně sil, ať to zvládne :-(

6 Kara Kara | Web | 1. října 2017 v 20:15 | Reagovat

Život je někdy fakt na nic, ale zlepší se to neboj. Držím palce kamarádce, snad bude v pořádku.

7 Anahell Anahell | Web | 3. října 2017 v 12:08 | Reagovat

Opravdu mne to s tvojí kamarádkou mrzí. Určitě tě cítila i za těmi dveřmi a stěnami. Jestli má vůli bojovat, bude bojovat. A neboj se, až otevře oči. Budeš tu pro ni. A je jedno, jak moc bude zmatená a jaký bude člověk.
Sama jsem odehnala spoustu lidí kolem sebe. Nakonec jsem se naučila si tu samotu užívat. Já vím, že ti to nejspíš nepomůže, ale samota se lidí nedrží podle kil...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Svými články ani celým konceptem tohoto blogu nikoho nenabádám k poruchám přijmu potravy. Tento způsob hubnutí jsem si vybrala dobrovolně a jsem si vědoma všech možných následků. Zároveň tímto blogem nikoho nekategorizuji podle výšky, váhy ani vzhledu.