No. 1: Soutěže krásy | Reasons Why

8. prosince 2017 v 18:44 | Alice |  Reasons Why
Už dlouho jsem vám slibovala tuhle rubriku, která bude opravdu hodně osobní. A konečně je to tady! Budu moc ráda, když mi do komentářů dáte vědět, co si o tom myslíte a jestli chcete, abych v rubrice pokračovala.
Už z názvu vyplývá, že zde budu vypisovat nějaké důvody proč. Konkrétně to budou důvody proč jsem hubla nebo proč chci zhubnout teď. V každém díle se budu věnovat jednomu důvodu a o něm se vám sem rozepíšu.

No.1: SOUTĚŽE KRÁSY




Soutěž krásy. V dnešní době nad nimi už hodně lidí ohrnuje nos a pohrdá nimi, ale stále hrají ve společnosti obrovskou roli. Ať už chceme nebo ne.
Moje "kariéra" začala, když mi bylo osm. Ano, osm. Moji o dost starší sestřenici napadlo, že mě přihlásí do jedné dětské soutěže krásy. Prošla jsem castingem, pak semifinálem a nakonec jsem se dostala až do samotného finále, kde nás zůstalo šest nejlepších. A zabodovala jsem natolik, že jsem se umístila na 2.místě. Byl to obrovský úspěch, v té době měla ta soutěž velkou prestiž, vysílala ji i Česká televize.
O rok později mě čekalo turné po celé České republice, kde jsem objížděla castingy, abych "motivovala" nové malé soutěžící či co. A upřímně, já si to užívala. Všechny ty holčičky mi můj titul záviděly a já se cítila zkrátka dobře.
Pak následovala dlouhá pauza, ale všechno to začalo nanovo v 9.třídě. Měla jsem dvě kamarádky, obě byly neskutečně krásné, a ty objížděly jednu soutěž krásy za druhou. A já jenom závistivě poslouchala jejich historky, prohlížela si jejich nádherné fotky, třpytivé korunky a lesklé šerpy. Nebyla jsem jediná, která záviděla, všechny holky záviděly.
A tak jsem si dala předsevzetí, že do roka se na nějakou soutěž krásy taky přihlásím. V té době jsem byla hodně hubená, ale věděla jsem, že abych uspěla, musela jsem být ještě hubenější. A tak jsem zhubla, celkem dost, ale relativně zdravým způsobem, takže v tom nebyl problém. Své vlasy, které měly barvu pochcané slámy(Smějící se), jsem si nechala ještě trochu zesvětlit a když jsem byla sama doma, trénovala jsem chůzi na podpatcích.
Na jaře dalšího roku jsem usoudila, že přišel ten pravý čas zkusit štěstí v některé ze soutěží. Na poprvé jsem se sice neumístila, ale dostala jsem se až do finálové osmičky a i to pro mě byl úspěch. Hned po ukončení první soutěže, jsem zkusila další a z té jsem si už odvezla korunku. A najednou jsem byla jako posedlá. Musela jsem být na každé soutěži krásy, o které jsem slyšela. Dostala jsem přesně to, co jsem chtěla. Uznání, obdiv a závist od ostatních holek. Ale najednou mi to nestačilo.
Pak jsem se jednoho dne rozhodla, že zkusím jít na casting jedné opravdu významné soutěže krásy, kterou všechny určitě znáte, ale nebudu ji zde jmenovat, už jenom pro udržení své vlastní anonymity. Už na samotný casting jsem se připravovala několik měsíců. Po gymnastických tréninkách jsem zůstávala v tělocvičně a pilovala svoji volnou disciplínu.
Dva dny před "dnem D" jsem jedla jenom zeleninu, abych měla ploché břicho na promenádu v plavkách. Na catingu šlo vše podle mých představ a já postoupila do druhého kola. Druhé kolo taky vyšlo a já se připravovala na semifinále.
Před semifinále jsem dva týdny téměř nejedla. Pouze zeleninu, jablka a když mi bylo na omdlení, tak plátek sýra. Ale až na samotném semifinále mi došlo, co je tento "svět krásy" zač.
Slečny, které měly na starosti průběh semifinále na nás řvaly, že si jenom myslíme, že je ta soutěž o nás. Že my jsme jenom věšáky na hadry. Když jsme nastupovali na volnou disciplínu, před porotu jsme chodily ve skupinkách po pěti. A když jedna slečna z mé skupinky stála před porotou a čekala až jí zvukař zapne hudbu, jedna z porotkyň se naklonila k druhé a řekla: "Tahle je pěkná, škoda toho špeku na břiše," Ta slečna na sobě neměla ani procento tuku. V ten okamžik mě úplně zamrazilo a nedokázala jsem si představit, že za chvíli před tu porotu nastoupím já. Jiné soutěžící v šatně se bavily o tom, jak moc se vyzvracely před tím, než jely na semifinále. A bylo toho mnohem víc.
Bylo to tam hrozné. Mě bylo naprosto otřesně, neustále se mi točila hlava a podlamovala se mi kolena, ale věděla jsem, že prostě musím dál. Nedokázala jsem si představit, že bych pak ve škole musela před všema těma holkama přiznat, že jsem do finále nepostoupila.
Pak bylo konečně po všem a na řadu přišlo vyhlášení. Stály jsme tam nastoupené v řadě a já se nervozitou celá třásla. Tolik jsem chtěla do finále, že pro mě smrt byla přijatelnější představa než to, že nepostoupím. Hlavní porotkyně vyhlašovala finalistky a ty měly vytvořit řadu před ostatními. Postupujících bylo deset. Když hlavní porotkyně vyhlásila jméno osmé a nebylo to moje jméno, naděje uvnitř mě se zmenšovala. Uvnitř jsem propukala panice a cítila neskutečnou závrať. Když v tom najednou jako devátou postupující vyhlásili mě. Se slzami v očích jsem vykročila, abych se zařadila do řady k ostatním finalistkám. Udělala jsem sotva dva kroky a práskla jsem sebou o zem. Poslední, co si ze svého "okamžku slávy" pamatuju, je ostrá záře reflektorů, které visely ze stropu. A tak se okamžik, který pro mě měl být nejšťastnější v životě, proměnil v ten nejhorší.
Ještě ten večer jsem napsala organizačnímu týmu, že ze soutěže odstupuju a mámě slíbila, že se už nikdy do žádné soutěže krásy nepřihlásím. Máma se rozbrečela, napůl ze strachu o mě a napůl z radosti, že jsem s tímhle "světem" už skončila.

V soutěži krásy nejde o soutěžící, nikdy o ně nešlo a nikdy o ně nepůjde. Dívky jsou pouze prostředníky, aby vedení soutěže dostalo peníze od sponzorů. Dívka je zde vnímána pouze jako kus masa nebo věšák na oblečení, nikdy nejde o její talent, osobnost nebo vnitřní krásu. V soutěží krásy vždycky zvítězí ta, která má nejdelší nohy, nejplošší břicho, nejkulatější prsa, nejbělejší zuby a nejkrásnější vlasy. Ne ta, která je nejchytřejší nebo nejtalentovanější.
A tohle je přesně to, co jsem si měla uvědomit už tehdy, když jsem byla malá holka.
A upřímně, mám doma osm třpytivých korunek a dvanáct lesklých šerp. Ale stálo mi to za to? To rozhodně ne. Soutěže krásy mi toho víc vzali než dali.


Moc dobře tento svět vystihuje video od Beyoncé k písničce Pretty Hurts. Věřím tomu, že většina z vás ho už zná, ale pokud ne, tak na něj určitě mrkněte.


Tak co na to říkáte? Byla jste některé v nějaké soutěži krásy a jaké byly vaše zkušenosti? Chcete, abych v této rubrice pokračovala?
Vaše Alice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 that girl they said she's fat that girl they said she's fat | Web | 8. prosince 2017 v 22:36 | Reagovat

Ty vole :/ Hustý príbeh, je mi to fakt ľúto. Ale zároveň je naozaj dobré že si ten svet opustila. :-) Klobúk dole.
Pesničku samozrejme poznám, páči sa mi zato. ;-)

2 quthin quthin | Web | 9. prosince 2017 v 8:14 | Reagovat

Ráda bych si přečetla pokračování :O :)
Mám z tebe radost, že jsi si to uvědomila, ale i za to, že jsi byla takhle úspěšna :) když vidím módní přehlídky a ty opravdu vychrtlé modelky, tak nechápu, že neomdli na těch molech :O ja také měla problém s omdlévánim když jsem jedla málo :(
Ale vždy mě lákalo se také do nějaké přihlásit jenže já nejsem nijak pěkná :D spíš obyčejná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama