Alive or just existing?

9. února 2018 v 22:53 | Alice |  Thoughts
Po měsíci se znovu ozývám. Nevím moc čím začít. Ani nevím, jestli můj blog bude ještě někdo číst.
Bylo to...těžké? Já nevím. Nevím teď skoro nic. Z událostí, které se staly za uplynulý měsíc mám v hlavě guláš. A bude asi ještě nějakou dobu trvat než si všechno zase uspořádám. Jestli se mi to vůbec někdy povede.


V posledním článku jsem vám psala o tom, že mám zdravotní problémy. Velké zdravotní problémy. No a i když mě všichni přesvědčovali o tom, že přeháním a že to určitě nebude tak hrozné, bylo to tak hrozné. Bylo to ještě horší.
Je to klišé, ale přemýšleli jste někdy o tom, jak je život vlastně strašně křehký? Že stačí vteřina a všechno je vzhůru nohama? Určitě ano, každý o tom někdy přemýšlel. Ale uvědomili jste si to opravdu? Já nikdy. Vždycky jsem si myslela, že vím, že to tak je. Ale nevěděla jsem. Až doposud.
Prožila jsem nejhorší dva týdny svého života. Ležela jsem v nemocnici v extrémních svalových křečích, nekontrolovatelně jsem zvracela, třásla se, ztrácela kontrolu nad svým tělem, vypadávaly mi vlasy, obočí, kompletně jsem přišla o řasy. Během těch dvou týdnů, přesně to bylo 12 dnů, neproběhla ani vteřina, kdy bych necítila neskutečnou fyzickou bolest a navíc, a to bylo snad ještě horší, strach. Balancovala jsem na hranici života a smrti, doslova. V některých momentech jsem si dokonce přála umřít. Zpětně jsem se od svých rodičů dozvěděla, že jim doktoři řekli, že můžu umřít každou vteřinou, aniž by tomu mohli zabránit.
Ale já to zvládla, z nejhoršího jsem venku a už mi nejde o život. Nebo vlastně ano, jde mi o život. V každé vteřině mi jde o život, nám všem. Nikdy nevíme, co se stane. Můžeme se zrovna cítit plní života, ale o vteřinu později nás může srazit auto, uhodit do nás blesk nebo co já vím, třeba na nás může spadnout meteorit. A až po tom, co jsem si prožila, jsem si opravdu uvědomila jak je život křehký.
Nechci tady rozebírat, co mi bylo nebo vlastně ještě je, to pro vás není důležité. Důležité pro vás pravděpodobně je, co očekávat od mého blogu. Bohužel vám tohle asi ještě nějakou dobu nebudu schopná říct.
Jsem teď ve speciálním nápravném zařízení, kde mi léči postraumatickou stresovou poruchu, kterou mi přineslo právě těch zmiňovaných 12 dní. Je to tady krásný. Jsem v přírodě, v horách, kousek od jezera. Nevím jak dlouho tady ještě budu, ale cítím, že to už moc dlouho nebude.
Život, který jsem doposud žila, se mi rozpadl jako domeček z karet. Nevím, jestli budu maturovat už letos, nevím, jestli budu moct v letošní sezóně závodit a hubnutí? To nevím už vůbec. Nevím, jestli jsem za tu dobu přibrala nebo zhubla a hlavně nevím, jestli mi na tom ještě záleží.
Děkuju všem za krásné zprávy, které jste mi posílali!
Mám na vás důležitou otázku a budu moct ráda, když mi na ni odpovíte v komentářích. Budou vás zajímat články, i když nebudou zrovna o hubnutí? Minimálně dokud se nevrátím zpátky domů.
Vaše Alice♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vivien-for-ana vivien-for-ana | 10. února 2018 v 14:11 | Reagovat

Ahoj, samozřejmě, že budou, na hubnutí se vykašli (alespoň prozatím), teď upni veškeré síly k tomu, aby se Ti tělíčko znovu znormalizovalo ... to je vážně síla, co jsi napsala ... Strašně Ti držím palce Alice! A k tomu hubnutí (pokud by Tě to nějak stále v hlavě hlodalo, nedovol tomu hlásku ani fň ... ono je i totiž dost možné, že s vhodnou životosprávou, aby jsi se postupně ze všeho mohla dostat, tak i mimovolně zhubneš a dokonce zdravím způsobem a udržitelným ... takže hubnutí zkus vypustit, odpočívej a snad bude lépe ... A hlavně věř si! Nevím přesně co Ti je, ale i z vážných věcí se člověk může vysekat, mám v okolí 3 lidi, kteří se dostali z rakoviny ... Takže ať ti je cokoliv, nezapomeň, že psychika dělá hodně ... Z toho, co jsi psala, z toho doslova mrazí ... :( :/

Ahoj ...

2 Loretta Loretta | E-mail | Web | 10. února 2018 v 20:39 | Reagovat

Ahoj, jsem ráda, že ses ozvala. Naprosto souhlasím s Vivien, pro Tebe je teď prioritou dát se dopořádku, hubnutí počká ;)
Tvůj blog budu určitě číst dál <3 Můžeme zase spřátelit? Mám teď nový blog, ale to už sis možná všimla :D Ale jinak jsem pořád ta samá Loretta ;)
Moc Ti držím pěsti a myslím na Tebe! Zase se ozvi ;)

3 Alice Alice | Web | 10. února 2018 v 20:52 | Reagovat

[1]: Vivi, děkuju moc za nádherný komentář. Moc si toho vážím a dodává mi to sílu♥

[2]: Děkuju moc♥ Samozřejmě, že můžeme! Tvůj blog jsem vždycky milovala! :-)

4 Loretta Loretta | E-mail | Web | 10. února 2018 v 21:43 | Reagovat

[3]: Díky za znovuspřátelení <3
Ještě mě tak napadá... Zkus se soustředit na věci, co máš ráda, co děláš pro to, abys se cítila líp, "aby zítřek byl lepší než dnešek". Nauč se tyto věci milovat a nedokonalostmi se nezabývej. Věř mi, hodně to pomáhá, je to pro mě takový záchranný kruh, co mě drží nad vodou, jinak bych se zase topila v depresích. A může to být cokoliv - zdravá a vyvážená strava, procházka přírodou nebo třeba četba nějaké knížky - to záleží na Tobě ;) Prostě cokoliv, hlavně nějak smysluplně naplnit ten čas, co máme :)

5 Hanka Hanka | Web | 12. února 2018 v 16:32 | Reagovat

Jasně že jo :-)

6 xskinnyx xskinnyx | Web | 16. února 2018 v 15:35 | Reagovat

me urcite budou zajimat jakekoli clanky, hlavne jak se ted citis :)
to jsi mela z proany nebo kvuli nejake nemoci? :O
v tom napravnem zarizeni bych se naopak citila strasne divne a spatne, sice je to v krasne prirode, ale citila bych se odrtzena od sveta :O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama