Crying is ok.

22. února 2018 v 22:21 | Alice |  Thoughts
Ráno jsem mailem dostala posudek mé maturitní práce, kterou jsem dodělala ještě dřív než jsem odjela do nemocnice. Konzultant i oponent mě navrhují na jedničku. Měla jsem z toho ohromnou radost a...rozbrečela jsem se. Brečela jsem celý den téměř v kuse. Já, která ze zásady nebrečím, nikdy.
Sestry za mnou pořád chodily a ptaly se, co se děje. Pokaždé jsem je poslala pryč, dál seděla na podlaze a brečela.
Bylo to jakobych se potřebovala vybrečet za všechny ty roky, kdy jsem si říkala, že pláč je pro slabochy.
Nebrečela jsem nikdy, fakt ne. Nebrečela jsem když jsem se rozešla z klukem, když mi umřela babička, když jsem si natrhla sval, ani když mě diskvalifikovali ze závodu.


Asi to zní, jakože jsem úplně bezcitná, tak to ale fakt není. Ve mně se vždycky bouřilo tisíce emocí, ale nikdy jsem je neuměla dávat najevo. A když nad tím tak přemýšlím, asi to byla chyba. Když lidi vůbec nevidí vaše emoce, mají pocit, že si k vám můžou dovolit cokoliv.
Dneska to bylo hrozně zvláštní, zapomněla jsem jaký je to pocit brečet i jak vypadám, když brečím. A uvědomila jsem si, že je to v pořádku. Je v pořádku brečet.
Vedu si tady něco jako deník. Každej den se snažím přemýšlet nad něčím z mého života a pak si zapisuju to, na co jsem přišla. Doporučila mi to lékařka na terapii a dneska jsem si napsala tohle:

Je v pohodě brečet. Je v pohodě se smát. Je v pohodě být smutná. Je v pohodě být šťastná. Je v pohodě být naštvaná. Je v pohodě být zklamaná. Je v pohodě mít strach. Je v pohodě nevědět, jak se cítíš.
Všechny emoce jsou v pohodě.
Pláč není jenom pro slabochy. Pláč je v pohodě.
Můžeš brečet, když se ti chce brečet.
Nejseš robot, Ali. Seš člověk. A lidi mají emoce.

A tohle platí pro vás pro všechny. Já sice jsem asi nejhorším příkladem na světě (Smějící se), ale o to víc byste se ze mě měli poučit.

To je pro dnešek asi všechno, víc toho ze sebe už asi nevyplodímSmějící se Ale chtěla bych se vás zeptat, jestli je něco, co by vás zajímalo. Klidně o mé nemoci/traumatu, o tom jak to tady v zařízení funguje, jaké to tady je nebo cokoliv jiného. Moc ráda vám odpovím nebo o tom napíšu článekUsmívající se

Moc děkuji za nádherné komentáře u minulého článku, dáváte mi ohromnou sílu
Vaše Alice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lana Aria Wood Lana Aria Wood | E-mail | Web | 23. února 2018 v 17:29 | Reagovat

Je krásné dávat své emoce najevo a je to naprosto přirozené, bohužel je to někdy těžké. :)

2 Kara Kara | Web | 24. února 2018 v 16:20 | Reagovat

Taky mám občas problém dávat emoce najevo - hlavně před lidmi. Když jsem sama, tak si klidně brečím nebo tancuju a skáču radostí, ale před lidmi většinou ne, ani vlastně nevím proč..

Tenhle zlom u tebe je fakt dobrá věc, držet to všechno v sobě není zdravý.. <3

Krásně si to napsala. Drž se <3

3 Loretta Loretta | E-mail | Web | 24. února 2018 v 23:28 | Reagovat

Krásné myšlenky <3 "Slzy nejsou projevem slabosti. Slzy jsou projevem citů."
Také jsem měla období, kdy jsem prakticky nebrečela. Obrnila jsem se vůči okolnímu světu a všem emocím, že jsem se pak cítila tak nějak dutá, úplně prázdná, jako bych vůbec nic necítila a vše mi bylo jedno. Na druhou stranu jsem pak ale měla období, kdy jsem brečela skoro pořád a téměř všude, třeba i ve škole v hodině nebo na ulici. Jsou to takové dva extrémy, nemá cenu v sobě emoce dusit, protože stejně jednou půjdou ven :)
Myslím na Tebe a posílám virtuální objetí <3 Drž se :)
Jo, a gratuluji k úspěšné maturitní práci! :D

4 B. B. | Web | 25. února 2018 v 14:26 | Reagovat

Moc gratuluji!
Já zase naopak brečím při každé hovadině, jsem neskutečně citlivá. Většinou se ale svoje emoce snažím hodně skrývat, takže hodně lidí neví, jaká doopravdy jsem a naopak mě mají za "drsňačku". Já prostě nerada ukazuju svoje city.

5 Romi Romi | Web | 25. února 2018 v 16:39 | Reagovat

tak to máme stejný :(

6 kristensplace kristensplace | Web | 26. února 2018 v 19:33 | Reagovat

tak to já brečím skoro pořád, dokáže mě rozbrečet i reklama -_-

7 skinnyandbeautiful skinnyandbeautiful | Web | 27. února 2018 v 20:26 | Reagovat

mam to podobný, nerozbrečí mě nic ale když jsem naštvaná tak mi tečou slzy a nikdo mě pak nebere vážně :D :D
to co sis napsala do deníku je moc krásně napsaný a určitě to stojí za přemýšlení :)

8 jeife jeife | E-mail | Web | 4. března 2018 v 21:45 | Reagovat

Když brečíš, uvědomuješ si. Když brečíš, posouváš se kupředu ... <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama