One month in a mental hospital

4. března 2018 v 20:56 | Alice |  Thoughts
Tak jsem se včera vrátila zpátky domů. A upřímně, je to ten nejdivnější pocit, který jsem kdy zažila. Od nového roku jsem doma byla vlastně jenom týden, než to se mnou šlo z kopce.
Slíbila jsem vám článek o tom, jaký byl měsíc v zařízení pro traumatizované, tak tady ho máte.
Můžu s rukou na srdci říct, že to bylo nejtěžší období mého života. Prožívala jsem naprosto šílené stavy, které bych nikomu rozhodně nepřála. Ale i tak na to místo budu vzpomínat v dobrém. Už teď se mi stýská po zdravotních sestrách a po dalších pacientech a určitě je tam zase pojedu navštívit.
Nejlepší na tom všem bylo, že tam ode mě nikdo neměl žádná očekávání, nikdo po mě nic nechtěl, nemusela jsem si na nic hrát.



Když jsem na léčení přijela, dělala jsem všechno proto, abych nemyslela na to, kdo vlastně jsem. Měla jsem strach z toho, že když začnu přemýšlet nad svým životem, naprosto se zhroutím. Už jsem samozřejmě tušila, že letošní sezónu budu muset vynechat a že maturita bude asi taky až za rok a to pro mě bylo nepřijatelné. Byla jsem vždycky perfekcionistka a tohle byla obrovská čára přes rozpočet.
Postupně se mě samozřejmě lékaři snažili dávat znovu dohromady, snažili se spojit to, co jsem prožívala s tím, kdo jsem. O posttraumatické stresové poruše, kvůli které jsem na léčení byla, se moc rozepisovat nechci, protože jsem o ní psala článek TADY.
A teď už něco málo k tomu, jak se mi tam ten měsíc žilo. Měla jsem docela štěstí, protože jsem jako jediná na pokoji byla sama. V celém zařízení nás bylo jedenáct, takže jsme tak byli jako taková rodinkaSmějící se Dostávali jsme sice pět jídel denně, ale když nám třeba někdo dovezl něco z domu, mohli jsme si dát to a nemuseli jsme na jídlo chodit, což bylo fajn. Každý den jsem měla jednu terapii dopoledne a před večeří jsme mívali skupinovou terapii. Hodně času jsem trávila venku, protože tam byla opravdu nádherná příroda a bylo to pro mě hrozně uklidňující. Gymnastka se ve mě v posledních dvou týdnech znovu probudila a tak neproběhl den, kdy bych nezkoušela nějaké přemety a neprotahovala se. Každý den mě vozili na kontrolu do nemocnice, což byla moje nejmíň oblíbená část dne, protože jsem byla mezi moc lidmaSmějící se.
Jinak jsem tam hodně četla, dívali jsme se společně na filmy (převážně pohádkySmějící se), každý den jsem sepisovala svoje myšlenky, což si myslím, že bude hodně zajímavé až si jednoho dne zpětně přečtu.
Často mě navštěvovala máma a občas s sebou brala i moji nejlepší kamarádku. Pak mě jednou přijela navštívit moje trenérka s holkama z týmu (psala jsem TADY) a minulý víkendu tu byl jeden kluk z mé minulosti (psala jsem TADY).
Myslím si, že to, jak jsem si celý měsíc vedla, nejlíp pochopíte z článků, které jsem sem v průběhu přidávala (jedná se o články od 9.2.2018).
Jsem vám všem hrozně vděčná za zprávy a komentáře, které jste mi v průběhu celého mého léčení psaly. Strašně moc si toho vážím a i když se to možná nezdá, i tohle mi dost pomohlo k tomu, abych se zase dala do pořádku.

Úplně v pořádku ještě samozřejmě nejsem, bude to nějakou dobu trvat. Dvakrát týdně pořád budu chodit na terapie a do "normálního" života se budu začleňovat ještě dost pomalu.

Ale jsem připravená na všechno.
Když jsem se zvládla poprat s tímto, zvládnu už všechno.
A to platí i pro vás holky, zvládnete všechno.
Vaše Alice♥

P.S. Nakonec vám sem přidám ještě jednu hrozně krásnou básničku. Nejsem si úplně jistá, jestli všechny umíte anglicky, tak jsem se i pokusila o překlad, i když je dost bídnýSmějící se.

když mě pohřbili zaživa
vykopal jsem si cestu
ven ze země
svými dlaněmi a pěstmi
skučel jsem tak nahlas
že se země strachem zvedla a
hlína začala levitovat
můj celý život byl povstání
jedno pohřbení za druhým

najdu cestu z tebe jednoduše -rupi kaur
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Loretta Loretta | E-mail | Web | 4. března 2018 v 21:22 | Reagovat

Věřím, že to všechno zvládneš ;)

2 jeife jeife | E-mail | Web | 4. března 2018 v 21:31 | Reagovat

Jdu si přečíst předchozí články, držím ti palce <3 Kdybych ti mohla nějak pomoct, napiš - jeife97@seznam.cz
Jídlo, vztahy, rodina, škola, cokoli ... :)

3 cincinety cincinety | Web | 4. března 2018 v 21:40 | Reagovat

Ďakujem za komentár. Tá báseň...prečítala som si teraz aj tvoje staršie články a tak keď si ju spojím s tebou... tá báseň je veľmi silná. Držím ti hrozne moc palce

4 xskinnyx xskinnyx | Web | 5. března 2018 v 8:52 | Reagovat

posledni dva clanky si pamatuji a ten prvni jsem musela rozkliknout a precist at jsem v obraze :) jak tam pises o strachu o blizke, to mam presne taky, ale nevolam jim, jen kdyz pritel jede do prace tak sleduji kazdou chvili kdy bude online abych mela jistotu ze v poradku dojel, nebo kdyz si rodice udelaji vylet treba jen hodinu autem tak se strasne o ne bojim :( je to hrozny...nebo mam neustaly strach, ze jsem nevypla vodu nebo sporak a ze se neco stane kdyz odchazim z baraku posledni. musim priznat, ze se na me take podepsala jedna udalost a z ni takhle magorim, ale neni to nic extra...ja bych se treba total zblaznila pokud bych prisla o blizkou osobu, to bych skoncila take v nejakem zarizeni a teda nevim jestli bych se dokazala vratit do normalniho zivota :(
jsi skvela, snad ma to nejhorsi za sebou, delej pomale krucky a vse bude zase v poradku :) se vsim se nam muzes sverit jsme tu pro tebe ♥

5 fatcollegekid fatcollegekid | Web | 5. března 2018 v 9:14 | Reagovat

nechceš spřátelit?? jsem tu nová :/

6 иαиα. иαиα. | Web | 5. března 2018 v 19:12 | Reagovat

Díky, už jsem se definitivně rozhodla, že je objednám :-)

Četla jsem na tvém blogu zatím pouze dva články, jsem ráda, že se cítíš líp, podle toho, co jsi psala, jsem si původně myslela, že tam budeš déle. Přeji ti co nejsnadnější zařazení zpět do života :-)

7 Hanka Hanka | Web | 6. března 2018 v 19:44 | Reagovat

Všechno zlé nás v životě posouvá, a tal bychom se měli poučit a jít dál. Věřím že sama vnímáš spoustu aktivit, které jsi dělala stejně jako s novými zvyky za pozitivní změnu ve svém životě. Snaž se to udržet. Sama jsi měla čas si utřídit myšlenky, a to vyvolalo reakci tvého okolí (i vzdáleného, já věřím že prostě akce vyvolává reakci cekově ve vesmíru, a proto reagují i lidé, kteří třeba nevěděli jako on.

Užívej si toho, co jsi záskala a dále to pěstuj, holka rok 2018 byl pro tebe obrosvký dar a ten život co tě čeká bude úžasnej. Ale to už se opakuju :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama